Azyl Lucky: útulek pro kočky Černiv | Lovosice

Jmenuji se Hugo. Do azylu jsem přijel se dvěma sourozenci, když nám bylo asi půl roku. Jsem kastrovaný a plachý. Nemuselo to se mnou být tak zlé kdyby paní z chaty kde nás maminka porodila pomohla tetám z azylu s naším odchytem. Maminka umřela a nás pořád někdo vyhánět. Jsou mi pouze dva roky a rad bych prožil volný život někde kde budu chytal myšky a spát na voňavé seně třeba s kamarádkou Bublinou.

Jmenuji se Hynek. Do azylu jsem přijel se dvěma sourozenci,když nám bylo asi půl roku. Jsem kastrovaný a plachý. Nemuselo to se mnou být tak zlé kdyby paní z chaty kde nás maminka porodila pomohla tetám z azylu s naším odchytem.Maminka umřela a nás pořád někdo vyhánět.Jsou mi pouze dva roky a rad bych prožil volný život někde kde budu chytal myšky a spát na voňavé seně třeba s kamarádkou Bublinou.

Sully je kastrovaná kočička. Jako malé kotě ji našla u silnice v obci Sulejovice naše paní Krista před 8 lety,přesně 27.2.2013.Silně plaché kotě se jí nepovedlo vymazlit. Kočička žije je v azylu ve venkovním výběhu svým životem. Chytit ji je opravdu náročné. Hledáme pro ní virtuální rodinu tak,aby mohla žít a dožít v azylu.

Jmenuji se Hvězdička. Proti me předchůdkyně jsem velmi plachá. V azylu jsem od 1.10.2020 dřív jsem hledala jídlo a místo k odpočinku v obci Racineves.Jsem kastrovaná, očkovaná. Venku se mi vůbec nelíbí. Bojím se o teplé místo a plnou misku. Hledám virtuální domov. Chcete mě?

Bobinka původně dostala jméno Brigadyrka. Žije v azylu od února 2013.Ano už plných 8 let.Do azylu se dostala z libochovickeho domova důchodců již asi jako pětiletá..Zde chytala myši a dělala radost občanům domova. Náhle nařízení změnilo její život. K0ČKA MUSÍ PRYČ. Kdy přišla o ocásek nevíme, ale víme,že je moc hodná, kastrovaná, očkovaná.

12.12.2020

Čičulka je asi 13 let stará kočička a je také nechtěné dědictví. Holčička po úraze špatně chodí. Hledáme jí proto pouze virtální rodinu.

2.12.2020

Kotě jsme přijímali 21.5. z Lovosic. Bylo tak malé, že jsme ho museli krmit lahvičkou. A byl to nářez, v té době jsme tam takových měli několik. Měli jsme o něj takový strach a tak jsme se báli, že nepřežije, že ani jméno nedostalo.

A teď, o 27 týdnů později, je z něj takový krasavec :-)

Jmenuji se Péťa. V azylu jsem už od 10. 6. 2019. Byl jsem maličký, když mě našla paní Marta v příkopu u silnice v obci Mšené lázně. A taky nemocný. Hodně dlouho trvalo, než jsem se uzdravil. Už jsem kastrovaný, očkovaný (to se musí). Mám rád kocoury z azylu a tetu Janu. Jiným lidem se nerad ukazuji. Raději se schovám a vylezu až odejdou. Proto pro Péťu hledáme virtuální rodiče.

26.6.2019

Ještě že jsou na světě lidi, kterým není osud zvířat šuma fuk. Chlap jako hora viděl v Roudnici na náměstí po silnici běhat kotě, sebral ho, aby ho něco nepřejelo a ptal se okolo, jestli někdo neví, či je, samozřejmě ničí. Kočičí holčiku vzal hned na veterinu prohlédnout, protože je hodně vyhublá a na zádech má velmi řídkou srst. Tam dostala přípravek na odčervení a pipetu proti parazitům, blech měla spousty, jinak je prý zdravá. Sám má doma taky zvěřinec, takže zavolal do "Sluníčka", popsal jim situaci o záchraně a byl prý dost nevybíravě odpálkován, že mají stopstav. Kdo ho nemá??? No a kam myslíte, že volal dál a kočičku přivezl?
Je to asi dvouměsíční děsně mazlivé kotě, jméno dostala po svém zachránci Jindřiška. Příští foto bude určitě lepší, tentokrát jen papala a papala.

Adoptivní maminka p. Táňa Krkošková

Možná si pamatujete litoměřickou kauzu asi před dvěma roky. Nějaký "cvok" střílel po kočkách. A tenhle chudák měl broky v hlavičce. Lidi nemusí (nedivte se mu), takže bývá vidět málokdy. Žije ve venkovním výběhu (nebojte, i tam mají kočky dřevěné domečky) a dostal jméno Ducánek.